Testy a recenze - Peugeot 308

O číslo menší předchůdce svého času ohromil vzdušným a variabilním interiérem a výbornými jízdními vlastnostmi. Nebýt pokažené reputace kvůli chronickým závadám, dodnes by asi udával tón v nižší střední třídě. Třistaosmička chce ještě dále posílit výhody předchůdkyně, do hry konečně zapojila i vynikající zážehové motory, a především o další kus narostla. Podaří se zlepšit spolehlivost? A zapomenou zákazníci pod obřím střešním oknem na časté návštěvy servisu, které trápily majitele třistasedmiček?

Prostorné, až sedmimístné kombi s nadprůměrnou variabilitou se představilo letos v Ženevě a podle očekávání žádnou revoluci nepřineslo – design dále rozvíjí úspěšný leitmotiv a použitá technika téměř doslova odpovídá předchůdci. Hlavním přínosem je tedy markantní nárůst vnitřního prostoru – nové SW je o plných osm centimetrů delší, téměř o šest širší a o 26 milimetrů vyšší. Rozvor se nezměnil, zato k rozchodu kol přibylo průměrně 35 milimetrů. Změnily se i základní proporce – výrazně narostla hmota před přední nápravou, převis nyní připomíná žraločí příď větší čtyřistasedmičky. Kromě lepší ochrany chodců umožnil posunout vpřed celou kabinu, a tím ještě zlepšit její prostorovou nabídku.

Kubíky

Milimetrů uvnitř skutečně přibylo všemi směry, zejména cestující vzadu si mohou doslova dát nohu přes nohu. Větší jsou i sedadla, která by nyní měla teoreticky poskytovat ultimativní pohodlí, ovšem vpředu chyběly bederní opěrky a záda se hrbila bez opory. Za optimální také nelze označit polohu za volantem. Dá se sice dvousměrně nastavovat, axiálním směrem ale jen o malý kousek, takže se dlouhonohý řidič stejně musí nepohodlně „nalepit“ na palubní desku. Navíc je docela skloněný a poněkud větší, než by vyhovovalo běžným požadavkům na pohodlí.

Zezadu ovšem zní jásot; tři velká samostatná sedadla lze individuálně posouvat, vyjímat či sklápět a jedno každé poskytuje dlouhodobě udržitelné pohodlí i urostlému dospělci. Možnost vyjmout prostřední z nich a dvě zbylá posunout blíže k sobě a proměnit druhou řadu v první třídu pak připomíná vozy MPV. Tato zkratka se ovšem vybaví i při pohledu do takřka bezedného zavazadelníku, do něhož lze za příplatek umístit další dvě vyjímatelné sedačky. Vše pak korunuje obrovské panoramatické střešní okno; Peugeot se opakovaně chlubí, že má největší prosklenou plochu ve své třídě, a při pohledu na monstrózní průzory není důvod mu nevěřit. Atmosféra v třistaosmičce je vskutku velmi prosluněná.

K tomu přispívá i nadstandardní kvalita použitých materiálů a jejich na pohled bezvadné slícování. Pocity uvnitř tlačí na jazyk slovo „prémiové“. Příjemnou samozřejmostí je velkorysé užití měkčených plastů, překvapující je pak nabídka luxusních doplňků, v první řadě vrstvených bočních oken, dramaticky zlepšujících tepelnou i hlukovou izolaci. Prakticky kamkoli oko dohlédne a ruka sedícího pasažéra dosáhne, čeká kvalita a solidní zpracování. V různých skulinách to ovšem již tak slavné není a v dnešní době také překvapí povrzávání povrzávási interiéru na rozbité silnici; tuhost karosérie má zřejmě ještě rezervy a „eswéčko“ si uškodilo svou vlastní zbraní, když vynikající odhlučnění kabiny tento nešvar ještě zdůraznilo.

Konečně pořádný benzíňák

Startuji a od prvních sekund si libuji, co za fantastickou a mezi spotřebními kompakty nesouměřitelnou techniku se Galským podařilo dostat pod kapotu jinak relativně jednoduchého vozu. Zážehová přeplňovaná šestnáctistovka si díky přímému vstřiku paliva, variabilnímu časování i zdvihu ventilů a mnoha dalším moderním prvkům stále zaslouží adjektivum supermoderní. Ačkoliv její parametry ve srovnání například se šestnáctistovkou Opel Ecotec Turbo neohromí, od prvního okamžiku je znát, že precizní techniku prostě nelze nahradit větším turbem. Motor se s takřka neznatelným turboefektem rychle sbírá k čackému tahu, který ve spodní polovině otáčkoměru dosahuje rychlého, avšak nikoliv strmého vrcholu. Za půlkou už pokračuje „jen“ plynulý tah. Motor na rozdíl od své silnější verze postrádá sportovní charakteristiku a preferuje svižné cestování i s plně naloženým autem. Tomu také odpovídá dlouhé zpřevodování šestistupňové skříně a s vozem lze při legální jízdě dosahovat i na dálnici nízkých průměrných spotřeb. Nebýt typické peugeotovské kvality řazení, byla by spolupráce s agregátem dokonalá. Neobtěžuje ani hlukem a umí svůj apetyt snadno udržet pod osmi litry na 100 kilometrů.